Nová maturita, stará stupidita
Pavel Bušta
Státní maturita. Dvě slova, která se na mě nepřetržitě valí odevšad: z novin, televize, inter-netu, z rádia, od učitelů i lidí libovolné profese. Mám pocit, že kdybych prozkoumal svou ranní stolici, taky bych je tam našel.
Co se za uvedeným slovním spojením – krom kvanta utracených milionů – konkrétně skrý-vá? To, zdá se, nikdo přesně neví. Sdělovací prostředky se sice tváří, jako by do všeho vi-děly, ve skutečnosti však svá tvrzení střídají častěji než Bursík politické dresy.
Nevědí něco o státních maturitách aspoň učitelé? napadne člověka obdařeného špetkou logiky. V odpověď uvádím strohou poznámku jedné z učitelek na mém gymnáziu:
„Po dvaceti školeních o tom stejně víme ho… ehm, nic.“
Rozhodl jsem se tedy vyhledat si informace na oficiálních webových stránkách nové ma-turity. To by v tom byl čert, abych z nich něco nevyčetl! Zhruba po čtyřech kliknutích jsem v textu popisujícím formu testu z češtiny opakovaně narazil na slovo „úloha“ psané s „ů“.
S nervózním tikem v oku jsem stránky zavřel. Kdo ví, čemu bych se z nich ještě přiučil.
Onen šokující zážitek mi pomohl dospět k závěru, že si tím problémem už nebudu lámat hlavu. Budu se prostě učit tak, jako bych měl příští rok na jaře podstoupit maturitu starou. A pokud vše dobře dopadne, budu pak po vzoru otců nové maturity moci hrdě napsat svým známým:
Taxem ůspješňe složyl maturiťní skoušku.
9. 9. 2010
