Nestrašte nás se skleníkovými plyny
Pavel Bušta
Strašidlo globálního oteplování obchází poslední dobou celou planetu a s elánem buší lidem na okna. Ti velice často udělají tu chybu, že mu otevřou a pozvou je ke sváteční tabuli. Ale co trocha té objektivity, faktografie a profesorských plků?
Jedním z cílů, které si stanovila Evropská unie, je stát se světovým lídrem v boji proti změně klimatu. Záměrem je snížit místní emise skleníkových plynů (SP) do roku 2020 o dvacet procent. K dosažení tohoto cíle se má investovat dvacet miliard eur. Jaká je reálná šance lidstva v dohledné době výrazným způsobem klima ovlivnit?
Pro ty, kdo se problematikou zabývají hlouběji, zní heslo boje proti změně klimatu poněkud ideologicky, a nikoli náhodou některým připomene hesla z doby dnes již dávno minulé. Realisté si spíše kladou otázku, jak je možno v dlouhodobém časovém horizontu přispět ke zmírnění dopadů změn klimatu na člověka a přírodu, jak se na ně adaptovat. V celosvě-tovém porovnání produkuje Evropa zhruba 14 procent procent emisí SP a uvažované snížení do roku 2020 tedy představuje necelá tři procenta celosvětového snížení emisí. Ochota ostatních velkých producentů SP (Rusko, Čína, USA, Indie) podniknout v uvedeném směru rázná opatření je podstatně nižší a v řadě případů zůstává spíše na deklarativní úrovni. Investování částky dvaceti miliard eur vyvolává za dané situace otázku efektivnosti takového počínání. Zvláště soustřeďuje-li se téměř veškerá pozornost v rámci těchto aktivit na snižování emisí CO2, zatímco problematika ostatních SP (methan) zůstává v pozadí. Takřka vůbec se v této souvislosti nehovoří o páře.
Poslední dobou se stále více ukazuje, že faktorů působících na klima je celá řada a jen malá část z nich je člověkem ovlivnitelná. Pojetí, podle něhož hlavním faktorem působícím na změny klimatu jsou právě člověkem způsobené emise CO2, označují kritici zcela oprávněně za příliš jednostrannou teorii. Nově se tak objevují návrhy komplexnějšího řešení problému při zohlednění koloběhu vody v přírodě i hospodaření s vodou v krajině. Procesy přeměny vody, k nimž v přírodě neustále dochází, jsou totiž spojeny s řádově větším objemem energie než procesy související se skleníkovým efektem. Na skutečnost, že hospodaření s vodou v krajině je třeba věnovat pozornost, poukázal nedávno kolektiv českých a slovenských autorů knihy Vodní paradigma. Před jednostranným nazíráním na problematiku změn klimatu varují třeba šéfové tří prominentních německých vědeckých ústavů i eminentní francouzský geofyzik, ředitel pařížského Fyzikálního institutu Země Vin-cent Courtillot.
Co z toho všeho vyplývá? Například to, že Strana zelených s blížícími se volbami rozjíždí nové kolo ekopropagandy sázející na lidskou neznalost . Což mě přivádí ke kauze Mamlas Bursík a bouda jménem Prunéřov.
Ale o tom až někdy příště.
1. 4. 2010
