Mám to písemně: chybí mi styl!
Pavel Bušta
Když jsem před dvěma dny spatřil svou přítelkyni, hned jsem poznal, že něco není v po-řádku. Její zádumčivý, takřka záhrobní výraz věstil temnou výčitku.
„Co se děje?“ zeptal jsem se zaraženě.
„Nejsi in,“ odpověděla.
Ne že by o mém módním vkusu měla tak špatné mínění (alespoň si to zkouším namlouvat), pouze ve své e-mailové schránce našla odkaz na článek portálu Ona dnes nesoucí název Pozorovaly jsme muže na ulici: chybí jim styl, ale jsou i výjimky. Jeden metrosexuální spolužák na něj omylem narazil při své každodenní virtuální sháňce po co nejlevnějším epilačním krému na své huňaté holeně, a neprodleně jej rozeslal celé naší třídě. Proč? Na dvou z asi dvacítky fotek se vykytuji já ještě s jedním spolužákem.
Ačkoli neadresně, oba jsme od autorky článku dostali pořádnou sodu. Spolužák na tom byl ještě o trošku hůř, neboť ho přes sotva dosažený devatenáctý rok života zařadila do kategorie otců a postarších pánů. Mě samotného vstrčila do kolonky „zmatené mládí“. Ačkoli prý nejsem geront, nedokážu si prý vybrat nějaký ten styl, natož rozhodnout, jak co zkombinovat a jak se odvázat. A boty! Ty příšerné boty!
Po tomto nepěkném prozření se mi zhroutil svět. Ještěže autorka (mimochodem sama při-pomínající jakousi nepojmenovatelnou věc z knih H. P. Lovecrafta, ale o tom až v některém z příštích pamfletů) nám, mladým zoufalcům aspoň poradí, jak se vymanit ze své ne-rozhodnosti: máme kupovat značky. Gucciho, Burberry, Hurdy Amies (reklamní leták hadr!) a jiné. Za vzor nám dává pár nagelovanců z plebsu, kteří se jí na rozdíl od nás zalíbili. Kdyby jen ta dobromyslná dívčice tušila, že jsem rád, když si po celodenní žebrotě mohu koupit rohlík. Gucci? Ani nápad. A ještě jedna věc: móda. Nesnáším módu. Nenávidím co-koli, co je tzv. lifestylovými periodiky označováno za módní. Kdybych musel volit mezi módou a pytlem od brambor, pytel by jednoznačně zvítězil.
Nechci tím říct, že se za každou cenu potřebuju bouřit proti všem mainstreamovým výdobytkům. Vadí mi pouze všudypřítomná konzumnost, příklon k materialismu a honba za předměty majícími odvést pozornost od všeobecné mentální nicotnosti. Možná tyto pocity pro naši mladou generaci vážně nejsou in, ale já to tak cítím. Raději vylezu před dům jako trhan s něčím v hlavě, než abych měl tkaničky u bot barevně sladěné s pihou na zadku… a prázdno v duši.
15. 11. 2010
