Domagoji, kamaráde!
Pavel Bušta
Nikdy bych o svém současném já neřekl, že dostane chuť napsat článek o fotbale. Jako malý kluk jsem jej sice hrával a v pubertě dokonce chodíval na Letnou fandit Spartě (urputně jsem přitom snažil tvářit, že mi nevadí davy primitivních nácků a nepoživatelné pivo), pak ale mé nadšení pro tuhle hru opadlo. Proč vlastně? Nejspíš proto, že velká část vrcholového fotbalu je až obscénně utahaná hra, během níž se na hřišti něco přes devadesát minut okopává parta simulujících primadon.
Totálně vybité Dinamo
Přes to přese všechno jsem se po čase rozvalil před televizi a napjatě sledoval zápasy Ligy mistrů. Jak už název soutěže napovídá, účastní se jí ty nejlepší týmy, takže se divák tu a tam dočká i zajímavých momentů. A právě několika takových momentů jsem se před pár dny dočkal. Bohužel nešlo se o zážitky sportovní…
Celá věc se má tak: v závěrečných zápasech rozřazovacího kola Ligy mistrů se odehrálo několik přinejmenším podivných zvratů. Nejvýrazněji se to projevilo ve skupině D. Ajax Amsterodam měl takřka jistý postup, sedmigólový náskok na Lyon a poslední zápas se zdál být pouhou formalitou. Avšak co se nestalo. S Realem Madrid prohrál 3 : 0, i když skóre mělo vypadat nejméně 3 : 2, protože čárový rozhodčí mu neuznal dva zcela regulérní góly. Současně Lyon porazil Dinamo Záhřeb 7 : 1, což je na fotbalové poměry výsledek takřka astronomický. Jistě, i taková věc se může stát, přesto každému, kdo zápas viděl, bylo jasné, že tady něco smrdí.
Dinamo vedlo skoro do konce prvního poločasu 1 : 0, v posledních minutách však Lyon vyrovnal. A v druhém poločase už padal jeden neuvěřitelný gól za druhým. Obránci Dinama se motali, padali v křečích jak stižení kolikou a brankář se ani nenamáhal chytat míč; raději ho přeskakoval a nechával doputovat do brány. Do toho všeho dělali hráči Dinama na protivníky spiklenecká gesta a při inkasovaných gólech se potutelně usmívali. Nejvýrazněji se tak projevoval obránce Domagoj Vida, na něhož novináři další den vytáhli zajímavou fotografii: vychází na ní ze sázkové kanceláře s tiketem v ruce.
Fotbal proměněný v tvrdý byznys
Zvláštní shoda náhod? Těžko říct, celá záležitost by se měla řádně prošetřit. S tím ovšem nesouhlasí šéf UEFA Michel Platini.
„Jsou prostě zápasy, kdy má brankář špatný den nebo kdy je obrana dezorganizovaná. Utkání, které mužstvo odehraje bez motivace. Záleží na tom, zda se na věc díváte pozitivně, nebo negativně,“ smetl celou záležitost ze stolu. Přitom by stačilo udělat jedno: vyžádat si od Vidy jeho sázkový tiket a zjistit, zda si vsadil na prohru svého týmu.
Mnoho fotbalových fandů Platiniho podezřívá, že má v podivných výsledcích také prsty, minimálně v tom smyslu, že jako správný francouzský patriot postup Lyonu (a v neposlední řadě Marseille, která rovněž vyhrála za podivných okolností) vítá. Pravda bude nejspíš mnohem prozaičtější a méně konspirativní: Platini se obává toho, že oficiální potvrzení teze o zkorumpovanosti vysokých fotbalových soutěží by mělo za následek další odliv fanoušků, sponzorů a obecnou nechuť k tomutu sportu.
Jenže tahle neochota řešit viditelné problémy nahrává všemožným sázkařským mafiím, podvodníkům a vůbec lidem, kteří z kdysi úžasného sportu udělali velevýnosný byznys. Co s tím? Upřímně řečeno to nevím a ani vědět nechci. Za fotbalem jsem udělal tlustou čáru a zájem o něj přenechám lidem se silnějším žaludkem.
12. 12. 2011
ˑ
