Z českého lva se stal pejsek na řetězu
Jana Hochmannová
„Ze lva se stal pejsek na řetězu, slintá, čeká na odměnu od vítězů…“ Tento text písně Daniela Landy, kterou jsem zaslechla dnes v noci v rádiu, ve mně evokoval smutné představy o naší české zemi, ve které je už téměř vše rozprodáno zahraničním majitelům nebo rozkradeno „neviditelnou rukou trhu“. Český lev se stal smutným obětním beránkem, nebo spíše námětem do televizního pořadu „Černé ovce“. Vzpomněla jsem si na krásné časy, kdy Václav Havel vstupoval po sametové revoluci na český politický trůn a kdy jsme se všichni dušovali, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. A kam se ty ideály poděly? Vypůjčila bych si zase s dovolením kousek Landovy písně: „Král je klaun a klaun je králem, pískot nese se znuděným sálem.“ Byla chyba, že jsme poslechli Klausovy gladiátorské hry na privatizaci? Bylo chybou, že se stal Klaus prezidentem? Bylo chybou, že odešel Zeman z politiky? To jsou jen některé otázky, které si bezmocně klademe, my obyčejní lidé zdola.
Leč nemuseli bychom stále zůstávat jen v jámě lvové. Mohli bychom zase vyjít do ulic. Ostatně nespokojení učitelé, doktoři a průvodčí jsou už zase nastartovaní, jen vykročit… Ale je tu další otázka: Kdyby přišla další revoluce, byli bychom jako občané schopni stát za tím, kdo by nás vedl? Nový vůdce revoluce to bude mít těžké, protože někteří lidé se opravdu stali těmi pejsky na řetězu, uchlácholeni svou sice ne velkou, ale pořád ještě „mzdou“ vyplácenou nadnárodními společnostmi. Ale co až maso a kosti dojdou? Za kým slintající pejsci půjdou? Je docela dobře možné, že nadnárodní společnosti si do každé své boudy budou chtít nacpat své vlastní pejsky a ty české dají za čas do útulku – nebo „na pracák“. A co až jednou nastane „hlad pro všechny“? Co těch 500 tisíc nezaměstnaných v Česku, na Moravě a ve Slezsku? Co když si bohaté společnosti z Evropské unie udělají z českých lidí jen otroky a poddané? V nabídce volných míst na Úřadech práce se poslední dobou jen málokdy objeví ředitelská nebo jiná řídící místa. Naopak velmi často zde najdete oznámení „hledají se pomocní dělníci, montéři, lidi k pásu“. Kam může jít v České republice člověk s vysokou školou? Akorát se bodnout! To budeme vážně už jen sloužit coby pejsci na řetězu?





Nezlobte se, ale s poslední částí Vašeho textu opravdu nemohu souhlasit. 1. Neznám firmu, která by sháněla ředitele přes pracovní úřad. 2. Jako vysokoškolák jsem práci vždy našel, stejně jako mí spolužáci. 3. Každý trouba má dnes maturitu a manuálně se nechce pracovat nikomu (díky Bohu za státní maturity). 4. Kdyby lidé opravdu chtěli pracovat a práci potřebovali, nebyla by místa jak Vy píšete “pomocní dělníci, montéři, lidi k pásu“ neustále neobsazená.
Dokud bude každý v této zemi chtít být manažerem a pracovat co nejméně, najdou se lidé jako Vy, kteří si na nedostatek pracovních míst “na úrovni” budou stěžovat. Kromě ambicí je třeba totiž také mít schopnosti a dovednosti jako mají současní manažeři těch bohatých evropských firem.
Stando, nevím odkud jste, ale situace v některých regionech ČR je vskutku nezáviděníhodná. Pokud jste mladý a zdravý člověk, věřím, že vy jste práci našel. Spousta mých kamarádů z MS kraje( okolo padesátky) však to štěstí nemá a věřte mi, jsou to vysokoškoláci a vysokoškolačky s velmi dobrým životopisem – ale míst, pokud si prostudujete svodky, nebo stačí páteční vydání BLESKU je méně než lidí, kteří jsou na pracovních úřadech.
Přeji vám, abyste byl ve své práci spokojen a aby vám to Vaše místo dlouho vydrželo!
Jana Hochmannová